Na rovinu, kočka je sama sobě pánem a ptát se vás nebude. Zapomeňte tedy na to, že by se podobně jako pes někdy naučila klasické “nesmíš” (a ruku na srdce, zákaz stejně většinou padne v okamžiku, kdy opustíte byt).
Kočka je šelmička milující výšky, která se rázem stane pánem vašeho bytu. Vyskočí kamkoliv a postel patří mezi obzvlášť oblíbení teritorium. Umožňuje totiž fantastickou věc, šlapání na pečlivě ustlané peřině, či nadýchaném polštáři (o tom více později v extra tipu).
Projde-li vaším životem více koček, tak určitě zjistíte, že některé by nejraději v posteli zůstaly napořád. Chtějí spát, tulit se přímo k vám a někdy si na vás přímo ustelou. Jiné naopak zůstanou v uctivé vzdálenosti, v příznivém případě někde u vašich nohou (#sisithecat je toho příkladem). A další si postel budou užívat jen v okamžiku, kdy je prázdná. Kočky jsou prostě originál.
Ať tak, či tak, počítejte s postelí plnou chlupů. Bez těch se život se zvířaty v domácnosti neobejde a je marné s nimi bojovat (pokud tedy nevlastníte kočku naháče). Odéru na povlečení se ale nebojte, kočka je po většinu času to nejvoňavější zvířátko, které doma máte.
TIP: Pelíšky a kukaně mohou být dobrá cesta, jak kočce otevřít dveře do ložnice, ale ne do vaší postele.
Pokud můžeme doporučit, neodpírejte kočce přístup do postele a nezavírejte dveře. Za pár let vám totiž možná bude líto, že už po ní toužit prostě nebude.
U venkovních koček je třeba větší opatrnost. Nějaké to zavlečení parazitů, či nečistoty, zde hrozit může, riziko lze ale eliminovat. Stačí správně očkovat, odčervovat a čas od času navštívit veterináře (což určitě děláte i u domácí kočky). A ano, onu bájnou toxoplasmózu dostat můžete, většinou je ale na vině chybně upravené maso, ne vaše kočka. Naopak vás možná přiměje k častějšímu praní a voňavému povlečení.
Výjimku samozřejmě tvoří páníčkové alergičtí, či astmatici. V takových případech je pak noční nepřítomnost kočky v ložnici bohužel opravdu nutná.
Ve finále je to celé čistě na vás, jen si za svým rozhodnutím stůjte. Pustit kočku do postele ale žádný problém není.
Většinou mám spíš problém, aby kocouři pustili do postele mne.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Naše fenka jezevčíka, si přivedla loni kotě z lesa. Přespávalo v pařezu a bylo dost plaché. Nicméně , než se rok s rokem sešel, bydlí u nás. Tedy polovinu roku jsme na chalupě a druhou polovinu v paneláku. A kde tráví noc? Samozřejmě u mě v posteli. Polovinu tělíčka má položenou na mém rameni. A protože mým zvykem je každou noc hodně číst, snaží se mi pomáhat obracet stránky.
Zdraví Jana
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Ja som raz strazila maciatko 3 mesacne, kamaratovi. Spala som na chrbate a ona na mojom krku 😀 ako taky maly salik 😀 bolo to uasne! nikdy na to nezabudnem 😀
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Ano. I když někdy budí v 5 ráno. Spím s kocourem (8 let) v posteli. Obvykle je u nohou ale ráno brzy vstává a vyžaduje pozornost. Lehne si mi na prst a mučí. Chce drbat pod bradičkou a za ouškama. Někdy vydrží i 20 minut a potom tak nějak vstává. Chce nažrat a pustit ven. Když pouštím drtí do školy a vy provází jr, tak jde obvykle zase domů. Prospí zbytek dne. Večer se vyvenčí a zase leží na kanapi. Sám jde „do postele ve 21 hod“. Na rozdíl od dětí mu nemusím několikrát říkat, co má dělat.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Mám kocourka Chipa je mu už 10 a pravidelně spí v posteli se mnou. Způsobené a na polštáři a já se k němu tulím! Někdy, v zimě, když jsou puštěné WAWky na mě den dva kašle a vyhřívání si břicho na vyhřátém topidle … ale pak se zase ke své „mamince“ do objetí 🙂 hezky den Gábina
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Máme dvě kočičky a když se ráno probudím, jednu mám u nohou, druhou u hlavy a když tam někdy nejsou, tak mě to chybí. Je to úžasný pocit🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Moje Strlinka je empatický miláček.Snad i rozumí,co jí říkám.Ví coznaminá potom, ne, skoč a další.Spinka vedle mého polštáře,masíruje mi přešlapovaním břicho.Mazlí se úžasne.Atd…
To se mi líbíLíbí se 1 osoba