Přesvědčení, že pes rozumí lidské řeči, je u majitelů psů celkem běžné. U kočičích lidí už tolik ne, ale i tam je to jeden z úsměvných, leč oblíbených mýtů.
U psů je to posíleno faktem, že pes se snáze učí povely a naučí se rozpoznávat konkrétní slova. Kočky jsou ale v tomto ohledu typicky tvrdohlavé. Učit se nic moc nechtějí, takže jediné, co od nich (stejně jako od psů) můžete očekávat, je rozpoznání vašeho hlasu. V něm také snadno dokáží poznat emoce. A to jak v hlase, tak prý i ve výrazu obličeje či těla.
Ač se #sisitecat (na obrázku vpravo) naučila spoustu věcí (zejména takových, co vedou k získání ňaminek), patří mezi ty kočky, co ani po pěti letech nereagují na vlastní jméno. A to dokonce ani na klasické čiči. Byť u koček je vždy otázka, zda ten ostentativní nezájem není jen schválností.
Nic z toho ale neberte za bernou minci. Pokud máte ve zvyku na vaši kočku i kocoura mluvit, klidně v tom pokračujte. A klidně jim svěřte nějaká ta tajemství. Na rozdíl od lidí je totiž nemají komu vykecat.
No, řekla bych, že naše kočka rozumí až dobře. 😀 Povely paničce zvládá na 100 procent a panička bezmezně poslouchá.
Navíc naše kočička umí aportovat, sednout na povel a fuj nesmíš.
Ostatní povely zvládá ignorovat a vždy udělá přesný opak. 😀😀😀
Jak na ni často mluvíme, umí najít naše ehm její auto, když řeknu jedeme autem, už je nachystaná k odjezdu.
Asi kočka od kočky. Ta naše se lidskou řeč naučila rychle a všichni ji bezmezně posloucháme. 😀😀😀
Tak moje číča slyší na svoje jméno (Pepina 🙂 bez problémů a to v něm nejsou sykavky (což se prý u kočičích jmen doporučuje).